Sedmnáctileté Ever se život obrátil vzhůru nohama, když celá její rodina zemřela při autonehodě. Ona sama se probudila v nemocnici s velkými zraněními, ale hlavně s nevysvětlitelnými jasnovideckými schopnostmi. Ty se snaží potlačit, proto se schovává do mikin s kapucí, v uších sluchátka od iPodu s hudbou na plné pecky, jak se snaží přehlušit myšlenky lidí a jejich životní situace. Od lidí se drží dál, protože dotyk ještě zbystřuje její jasnovidecké smysly, a tak se veškeré její vztahy dají shrnout do 4 lidí- nejlepší kamarádi Miles (gay) a Haven (trochu vyšinutá gotička), opatrovnice Sabine a duch Riley,mladší sestry Ever.
Celý její svět se točí kolem užírajícího pocitu viny a snahy distancovat se od lidí, dokud k nim do třídy nenastoupí nový kluk, tajemný Damen Auguste.
Při čtení knihy je ta její vina a to smutnění a samota otravné, chtělo by to totiž napsat víc tak, aby nás to donutilo projevit lítost nebo to aspoň ťolerovat a cchápat. Jenže pro to není prostor a vás se to nijak nedotkne, až na cca jednu pasáž-loučení Ever s duchem Riley, která odchází na 'druhý břeh'
Ale zpátky k ději. Ever se dopřistěhovalce Damena zamiluje, dají se dohromady, i když je v jejich vztahu dost překážek, při kterých Ever projevuje svou žárlivost a slabost.
Ke schopnostem Ever patří to, že vidí aury lidí. Ale jen lidí, například auru ducha Riley nevidí.
A jen jednou Ever zarazí, že nevidí Damenovu auru.
Netrpělivý čtenář jako jsem já se neubrání vzdechům nad tou natvrdlou chudinkou, která stále nechápe to, co my už dávno víme (podle obálky knihy), totiž že Damen je nesmrtelná bytost. Čekáme a čekáme, a ona to stále neví, což je až rozčilující. Přechází, že Damen očividně nemá auru, nemůže číst jeho myšlenky...
Jak Ever nakonec zjistí, že je Damen nesmrtelná bytost? Zajede za Damenem do jeho domu, který není vůbec zařízený, až na jednu místnost.V oné místnosti je na stěnách spousta obrazů, na nichž je Damen, který vypadá stále stejně, ovšem očividně napříč stoletími. U obrazů jsou popisky typu "Damen Auguste, jak ho zachytil Pablo Picasso". Tehdy jí to konečně dojde a my si můžeme oddechnout.
Ovšem, kde je akce? Stále chybí. Jsou tam řekněme zajímavé pasáže, ale nejsou napsány zajímavě, nemá to žádný spád.
Co následuje? Typické. Hádka, odloučení, odpuštění, návrat.
Konec knihy.
Co se týče celkového názoru na knihu, už obálka mě mírně zastrašila, jelikož dívka vypadá s prominutím hrozně, kvalita je hrozná ...Líbí se mi na tom jen ten tulipán.
A co se týše obsahu, nějakou dobu jsem byla absolutně zděšená, že mě čeká další variace na téma Edward a Bella. Damen i Edward jsou totiž očividně nesmrtelní, oba nejí a naše hrdinka si v obou případech všímá občasné mluvy jako z jiného století. Oba také občas jen tak nepřijdou do školy, což ale (díkybohu) není u Damena vázáno na sluneční svit. Mé zděšení trvalo minimálně polovinu knihy, a musím podotknout, že to byla dost nezáživná polovina. Můj smysl po dobrodružství stále marně křičel 'Akce!', a musel předlouho čekat. Na konci knihy je teprve nějaký náznak akce, ovšem hodně krátce, a jednoduše řečeno-nic moc, neboť znova narážíme na problém, že děj nemá spád.
Docela náročné pro méně trpělivé je tolerovat absolutně zoufalou povahu hrdinky, kdy má člověk občas tendenci rvát si vlasy nad tou blbostí.
Knihu bych ohodnotila jako průměrnou, která neurazí (ovšem jen díky-konečně!-zajímavé poslední části), ale rozhodně se 'nečte sama' a nijak vás nevybízí přečíst si ji znova nebo vyhledávat další díly série. Autorčin styl se rozhodně nedá označit jako chytlavý, otáčet stránky vás nutí spíš zvědavost, jestli se tam vůbec něco stane.
Žádné komentáře:
Okomentovat