Zdaleka nejhorší je ale pro Gwen fakt, že s tímto zrádcem musí nadále podnikat cesty časem kvůli mocichtivému hraběti, a tak se neustále potýkat s bolestí zlomeného srdce. Jenže na to nezbývá žádný čas, protože ztracený chronograf se našel a Gwen ho musí skrývat. Do tajemství je zasvěcen i Gideon a zdá se, že tíha celého světa spočívá na ramenou této dvojice. S pomocí Gwenina dědečka z minulosti zjišťují spoustu šokujících informací nejen o hraběti, ale i o celém spolku Strážců. Nikdo není tím, kým se zdá být… Nikdo, kromě vždy sarkastického a veselého démona Xemeriuse.
„Holky jsou fakt ta nejúnavnější sorta lidí, která existuje. Hned po finančních úřednících v důchodu, prodavačkách v galanterii a předsedech spolku zahrádkářů.“ (str. 25)První stránky knihy Zelená jako smaragd mohou leckoho přinutit zaúpět při představě, že se bude celá nést ve stylu „vážně jsem si myslela, že mě miluje“. Ale po zhruba dvaceti stranách přichází na scénu sarkastický Xemerius, který čtenáře s alespoň minimálním smyslem pro humor rychle rozesměje a (díkybohu) umlčí ubrečenou Gwen. Stejně jako v předchozím díle provází tento démon kamenného chrliče svými průpovídkami od začátku do konce.
Nárůst akčních situací je rozhodně pozitivním jevem, při němž dochází k vyvrcholení zápletek obou předchozích knih do několika napínavých scén. Člověk je dokonce při čtení svědkem několika nadpřirozených překvapení, které by v jinak předvídatelném ději nečekal. Každý přece od prvního dílu věděl, jak to celé dopadne, ale stejně se smál, brečel a bděl nad knihami z pera nadané německé autorky.
Díky krátkému časovému úseku, během kterého se odehrává děj všech tří knih, je pro člověka s průměrnou pamětí takřka nemožné na začátku čtení z hlavy vydolovat, co se stalo v předchozím díle. Všechny svazky série budí dojem, jako by šlo o jednu obsáhlou knihu, která byla celkem náhodně na několika méně důležitých místech rozdělena na tři části. Proto na začátku chybí alespoň krátká rekapitulace předchozího děje, a tak se čtenář marně snaží si vzpomenout, co že se to předtím stalo.
Zelená jako smaragd je třetím a posledním dílem trilogie Drahokamy od německé autorky Kerstin Gierové. A stejně jako předchozí dva díly donutí člověka přečíst ji jedním dechem a prosmát se (případně proplakat) až k samotnému závěru knihy, který sice možná není tak velkolepý, jak by člověk čekal, ale i tak je očekávaným příjemným zakončením celé série.
Souhlasím s tebou, je to úžasná trilogie a celou dobu se člověk směje nebo brečí :) Zrovna v té době, kdy jsem ji četla, jsem potřebovala nějakou takovou oddychovou knížku, která člověka pobaví. Gwendolyn je super holka a docela ráda bych jí poznala ve skutečnosti :D Akorát ten konec mě docela zklamal, protože na něm nebylo nic překvapivého, možná až na odhalení hraběte Saint Germaina.
OdpovědětVymazatA úplně souhlasím s tím, že by na začátku měla být nějaká rekapitulace děje. I když nejsem úplně zapomnětlivá, přeci jen se zapomene pár věcí, na které se potom zkouším vzpomenout. Obzvlášť pokud se díly nečtou hned po sobě a proloží se jinou knihou.
Ale jinak jsem z trilogie nadšená a určitě doporučuju všem! :)