středa 31. července 2013

RC Review: Na vrcholu

Georgina Kincaidová vyměnila svůj život a duši za nesmrtelnost, a plní teď povolání sukuby v Seattlu. Vždy se bránila jakémukoli milostnému sblížení se smrtelníky (kromě "pracovních" vztahů), protože by jim mohla vysát jejich životní sílu a zkrátit jim tak život. Jenže pak se objevil spisovatel Seth.

Georgina se Sethem chodí, ale nemůže mu dát ani hloupý polibek, aniž by mu ublížila, a proto se jejich vztah odehrává bez jakéhokoli fyzického kontaktu. Seth ví o Georginině sukubí podstatě, ale oba je ničí vědomí, že má Georgina pravidelně sex s cizími muži, a se Sethem ho mít nemůže.
Aby toho nebylo málo, do Seattlu je převelen Georginin starý známý, inkubus Bastien, se kterým má dlouhou společnou minulost. Bastien má za úkol svést a potopit Danu Daileyovou, konzervativní moderátorku talk show, a očekává, že mu Georgina pomůže. Jako za starých časů…
Je možné, že někdo ze čtenářů - stejně jako já - ani po druhém díle zcela nepochopil, jak to vlastně autorka myslí s tím vysáváním životní energie. Chvílemi to popisuje takovým způsobem, že mám pocit, jako by po jediném polibku od sukuby mohl člověk zemřít. Pak ale v knize narazím na Georginin lov, kdy má sex s nějakým mužem a dotyčný přežije, jen je náhle unavený. Názory na to, jak to vlastně je, se různí, což krásně dokazuje, že když člověk nechápe, nastartuje fantazii a nějak si to přetvoří.
Oproti prvnímu dílu je v této knize jasně patrná absence téměř jakékoli akce. Hlavní myšlenka se točí hlavně kolem vztahu - nevztahu Georginy se Sethem a jakákoli další zápletka je tam spíše jen tak mimochodem, aby se neřeklo. Co se týče Setha, ve druhém díle zřejmě prochází jakousi nepatrnou proměnou. Není nijak výrazná, ale ty z nás, kteří si nesmělého spisovatele oblíbili, určitě upoutá. Sethova povaha je totiž popisována trochu zmateně, až někdy člověk neví, jestli Seth trpí poruchou osobnosti, nebo se nám autorka snaží přiblížit těžkou situaci jeho soužití se sukubou.
Georgina na druhé straně nezklamala, stále je to sarkastická postava s charakteristickým humorem a drzými průpovídkami. Vzhledem ke skutečnosti, že nám příběh vypráví ona sama, nejsme ochuzeni ani o její myšlenky a během se čtení se může snadno stát, že se čtenář alespoň usměje pod vousy.
Richelle Mead píše Na vrcholu svým typickým chytlavým stylem, díky němuž ji člověk rychle přečte i navzdory nedostatku akce. Kniha neurazí nikoho, kdo má rád Richelle Mead, paranormální postavy a není přehnaně náročný.
Tato recenze byla napsána pro web fantasya.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat