Ledová alchymistka s Ohnivým srdcem plným vášně

V překonávání odporu k vampýrům došla alchymistka Sydney Sageová tak daleko, že se dokonce s jedním z nich, zdánlivě nedostupným Adrianem, dala dohromady.
Vztah mezi člověkem a vampýrem je velkým tabu nejen pro alchymisty, ale i pro jindy tolerantní vampýry a dhampýry, proto musí Sydney s Adrianem svou lásku důsledně tajit. Kdyby se totiž jejich vztah provalil, Sydney by čekalo vymývání mozku v nápravném zařízení pro alchymisty. Na to se ale mladý pár snaží v uloupených chvilkách nemyslet a dokonce se zdá, že je Sydney tou, pro kterou je Adrian ochoten se vzdát všech svých zlozvyků.
Kromě odporu k vampýrům překonala mladá alchymistka i svůj odpor k magii natolik, že ji sama začala bez výčitek praktikovat. Není tedy divu, že se rozhodla vynalézt inkoust, kterým by mohla překreslit své tetování, aby ji alchymisté už nemohli ovládat. Jenže Sydney toho dělá proti alchymistům tolik, že je jen otázkou času, kdy zaškobrtne…
Ohnivé srdce je v pořadí už čtvrtým dílem Pokrevních pout, pokračování světoznámé série Vampýrská akademie, proto má čtenář už při otevírání knihy jistá očekávání. Nikdo ale nemůže být připraven na tak obrovskou proměnu ústředních postav, kterou Richelle Mead pro své čtenáře připravila. Z chladné a puntičkářské Sydney se náhle stala téměř až zapomnětlivá vášnivá bytost, která snad nemůže poznávat ani samu sebe. Adrian se zase změnil v oddaného romantika, který kvůli své lásce končí se zlozvyky a koketuje s myšlenkou odříznutí se od magie. Když se na to člověk podívá, vypadá to, že se autorka dobrovolně vzdala výhody nevšedních hlavních postav, která tuto sérii dělala ještě zajímavější.
Román navíc představuje víc než co jiného sbírku zamilovaného vrkání této dvojice, které jistě ocení něžnější povahy, ale které je pro autorku velmi netypické. Čtení Ohnivého srdce navíc přímo vybízí k tomu, aby lidé otáčeli stránky s očekáváním, kdy už je konečně odhalí, protože se zdá, že nic jiného ani nastat nemůže. Autorka ale ví, co dělá, a skalním fanouškům Vampýrské akademie na několika stranách servíruje všechny jejich nejoblíbenější postavy jako kompenzaci. Leckomu se přitom zasteskne po vyprávění z pohledu hyperaktivní Rose – možná proto Richelle Mead přetransformovala Sydney ve vášnivější osobu.
Dobrá zpráva je, že autorka stále píše stejným podmanivým stylem, který její čtenáře drží přilepené ke knize. A to i přes to, že pozorný čtenář objeví v průběhu knihy pouze jednu jedinou akční situaci, přičemž ta trvá celé čtyři stránky. Richelle Mead ale zřejmě tušila, že bude čtenářům připadat kniha málo akční, a proto děj nejvíce vygradovala v závěru, aby ho vzápětí utnula. Zdá se, že se tento zlozvyk stal pro Richelle typickým, čtenáři jí to ale velkomyslně odpustí, protože to znamená, že po této uzívané knize přijde něco akčnějšího. Snad.
Přesto ale nelze napsat nic, co by tuto sérii od Richelle Mead v očích čtenářů pošpinilo, protože pro většinu z nich zůstane srdeční záležitostí jako pokračování jejich oblíbené série. Koneckonců, autorčinu podmanivému stylu psaní nelze nic vytknout.

 Tuto recenzi jsem napsala pro web fantasya.cz